historie obce |kostel | významné objekty | Kronika Chaber | Odboj Chaber 1945 | seznam literatury |


Zvonice u kostela Stětí sv. Jana Křtitele
Tomáš Chvátal
V samostatné zděné zvonici, umístěné na jih od kostela, se nachází zvonová stolice se třemi zvonovými poli. Severní je prázdné, v prostředním se nachází větší zvon z roku 1870, v jižním pak menší zvon z roku 1843.
1) Zvon z roku 1870 od pražské zvonařky Anny Bellmannové o průměru 71 cm:
Úchytová koruna sestává ze šesti uch zdobených ženskými maskarony. Kolem horního okraje zvonu obíhá nahoře plastický ornamentální pás v podobě bohatě členěného listoví s květy a poupaty. Na boku zvonu se nachází reliéf Jana Křtitele
s korouhví a beránkem. Na protější straně pak spatřujeme osmiřádkový nápis: GOSS MICH ANTONI JOSEPH SCHÖENFELDT IN DER ALT STADT PRAG ANNO 1695. / ZWON TENTO LITEG GEST NAKLADEM ZADUSSIM / CHRAMU PANIE S: JANA STIETI WDOLEGSSICH CHABRZICH / ZA SPRAWY PRIMASWY WSTAREM MIESTIE PRAZSKIM / PANA JANA FRIDRICHA SAXA ANNO MDCLXXXXV. / TENTO ZVON BYL NÁKLADEM UŘADU ZÁDUŠNÍHO V PRAZE, / V ROCE 1870 PŘELIT, ZA NÁMĚSTKA PURKMISTROVA JOSEFA HULEŠE. / (níže osmý řádek menším písmem) PŘELIT OD DCERY KARLA BELLMANNA ANNY V PRAZE. Věnec je oddělen dvojicí linek, zdobí jej ornamentálním pásem s listy a květy slunečnic.
Na čepci zvonu jsou černou barvou namalovány číslice 9091, jedná se zřejmě o rekviziční číslo z první nebo druhé světové války. Na severním boku zvonu, vpravo od reliéfu, je pak červenou barvou vyveden tento text: C / DOL. CHABRY / PRAHA VENKOV / PRAHA ZÁDUŠ, což je rekviziční nápis s udáním lokality a příslušnosti zvonu do skupiny C, tedy na stupnice A až D vyhrazené památkám poměrně historicky hodnotným. Zvon je nyní oproti původnímu stavu otočen o devadesát stupňů. Je zavěšen na dřevěné hlavě, opatřené železnou pákou a protizávažím. Páka je používáním ohnuta k zemi. Srdce je jednoosé, s plochou hruškovitou pěstí a s výpustí, na šarnýru.
Autor původního zvonu, Antonín Josef Schönfeldt, byl jedním z významných pražských zvonařů pozdního baroka a členem široce rozvětvené pražské rodiny Schönfeldtů. Nápis nás informuje, že jeho dílo bylo po téměř dvoustech letech přelito – k přelévání se farnosti uchylovaly zvláště v případě, že zvon byl puklý. Autorka nového zvonu, Anna Bellmannová (činná 1856 až 1866), byla dcerou slavného pražského zvonaře Karla Bellmanna (viz dále) a patřila mezi oněch několik žen-zvonařek, které přejaly řemeslo svých manželů či otců poté, co v dílně nezůstal jediný mužský dědic. Chaberský zvon vyzdobila Anna Bellmannová podle tradic rodinné dílny, z rodinného dědictví pocházejí ženské obličeje zdobící ucha koruny a též bohaté vegetativní výzdobné pásy na plášti zvonu.

2) Zvon z roku 1843 od pražského zvonaře Karla Bellmanna o průměru 56,3 cm:
Koruna sestává ze šesti nezdobených uch. Kolem horního okraje zvonu obíhá ornamentální pás s trojúhelnými motivy. Na plášti zvonu se nalézá reliéf sv. Jana Křtitele stojícího na soklu s nápisem: S.IOHANN. Naproti třířádkový nápis: POKŘTĚN WE GMENU SWATEHO / IÁNA KŘTITELE ROKU 1843. / (menším písmem:) FUSA PRAGAE A CAROLO BELLMANN. Věnec, oddělený dvojicí linek, zdobí ornamentální pás z pokládaných listů a květů. Na východní straně je spodní okraj zvonu vyštípnut. Zvon je nyní oproti původnímu stavu otočen o devadesát stupňů. Je zavěšen na dřevěné hlavě, se železnou pákou a protizávažím. Srdce je jednoosé, s plochou hruškovitou pěstí a s výpustí, na šarnýru.

Tvůrce zvonu, Karel Bellmann (nar. kol. r. 1783), původně pocházel z pruského Královce, roku 1809 se však usadil v Praze a nedlouho nato zde díky sňatku s Annou Kühnerovou převzal plně vybavenou dílnu této rodiny. Kühnerovská tradice v lecčems poznamenala i jeho samostatnou tvorbu, vzešla odtud například forma úchytové koruny s charakteristickými ženskými obličeji, jež se pak mimo jiný uplatnila i na chaberském zvonu zhotoveném jeho dcerou Annou. Karl Bellmann zemřel roku 1856, po jeho smrti pak na deset let převzal dílnu jeho stejnojmenný syn, ten se však postupně soustředil spíše na tiskařskou činnost a zvonárnu předal své sestře Anně.

Osudy kostelních zvonů často vypovídají o osudech obcí či měst a někdy i celé země. V období válek bývaly zvony zabavovány pro vojenské účely. Také v Dolních Chabrech se tak mělo stát. V roce 1917 měly být zvony odvezeny, ale ti, kteří si pro ně přišli, odnesli asi omylem pouze malý „umíráček“ z kostelní vížky. Během 2. světové války, v roce 1942, byly už dokonce oba zvony sňaty a odvezeny k přelití. Po válce v červnu roku 1945 se k velké radosti všech občanů zvony našly uloženy na Štvanici a byly opět navráceny do zvonice a zavěšeny. Vydržely i silnou větrnou smršť, která se přihnala v roce 1950 na Chabry a rozmetala dřevěnou zvonici na kamenném základě, zvony však přečkaly bez větší úhony. Pouze malá prasklina zůstala na jednom se zvonů a druhý byl pověšen o 180 stupňů obráceně. Do zvonice opravené chaberskou stavební firmou pana Maliny, tak byly opět zavěšeny oba původní historické zvony, které můžeme obdivovat dodnes.