Původ názvu obce
Název Chabry je nejspíš odvozen podle původního názvu Chrabři, tj. ves chrabrého lidu. Může jít také o nominativ množného čísla od krátkého tvaru slovanského adjektiva chrabr neboli statečný (srovnej staroslovanské chrabr-bojovník), nebo o ves Chrabrů, který nesl jméno téhož původního významu. Ztrátu prvního r disimilací je možné pozorovat už krátce po roce 1400, ač zápis z roku 1433 „r“ ještě zachovává. Historie obce
Hluboce zaříznutá kotlinka dnešních Dolních Chaber, chráněná před větry, přesto s přístupem k pramenité vodě a kousek od životně důležité Vltavy, byla pro svou polohu odedávna vyhledávaná člověkem, bloudícím krajinou. Na říčních terasách se od starší doby kamenné pohybovali naši předchůdci a hledali v naplaveninách i v okolí materiál k výrobě svých kamenných nástrojů, jež se zde jako jediné pozůstatky po nich nacházejí.
Řeka za statisíce let ustoupila hluboko do údolí, obliba tohoto místa však přetrvávala. V průběhu věků se zde vystřídala spousta kultur, jejichž stopy odkryli archeologové: knovízská, laténská, keltská, z dob stěhování národů.
V tzv. době hradištní (9. či 10. století), kdy se v hrubých obrysech formovala struktura současného osídlení země, je možno hledat i prvopočátky toho, co dnes nazýváme Chabry. Už tehdy nepochybně vedla podél Vltavy na sever stezka, jejíž trasu přetínalo hluboce zaříznuté údolí Draháňského potoka, při jehož ústí se Chabry rozkládají a právě tudy se toto údolí dalo snáze obejít. Rovněž i směrem od východu, z Ďáblic, byl Draháňský kaňon přístupem k obchodní tepně ranného středověku – k Vltavě. A tento významný průsečík cest se zdá být určujícím pro vznik trvalého osídlení. Jaký vztah měly Chabry k blízkému slovanskému hradišti v Bohnicích „Na Zámkách“, není známo. Snad rozměrná hrobka v prvním kamenném románském kostelíku mohla patřit velmoži či správci, sídlícímu na bohnickém hradišti. Časově se obě stavby překrývají. Nicméně v době po roce 1000, kam je možno nejstarší chaberský kostelík datovat, bohnické hradiště ztrácí svůj strategický význam přemyslovské hraniční pevnosti.
Můžeme rovněž uvažovat o spojení s vládnoucí knížecí rodinou. K tomu odkazuje honosnost původní rotundy a rovněž fakt, že tehdy Chabry neležely na periférii Prahy jako dnes, ale uvnitř středočeské přemyslovské domény a na jednom z ústředních tahů, spojujícího Pražský hrad s pšovanským Mělníkem.
.jpg) Územní vývoj Dolních Chaber
Dolní Chabry naznačují svým uspořádáním, že nejstarší zástavba vznikala víceméně nahodile kolem přirozeného středu vesnice-návrší s kostelem Stětí sv. Jana Křtitele a návsi, dnešního Bíleneckého náměstí. V té době ještě neexistovala systematická koloniální parcelace, a tak je půdorys je od počátku nepravidelný, což ovlivnily dva faktory.
Prvním je velká členitost poměrně úzkého údolí, které modelují tři skalnaté ostrožiny: „Na Zámečku“, kostelní návrší a terasa nad potokem JV od návsi. Druhým pak je právě směr oněch starých cest z Ďáblic a severojižní tah od Holešovic a Kobylis. To také koresponduje se stářím pohřebiště (kostrové hroby, obsahující slovanské záušnice z 11. století) rozprostírajícího se kolem kostela, nálezů z archeologických výkopů v bezprostředním okolí Bíleneckého náměstí i ze zmínek soudobých historických rukopisů. Nejstarší písemné prameny o obci jsou z roku 1092. Tehdy se darovací listina zmiňuje o vsi „Chrabercych“, kterou kníže Konrád Brněnský věnoval Ostrovskému klášteru. Nejpozději roku 1273 byl vlastníkem vsi Strahovský klášter, jak dokládají privilegia, udělená papežem Řehořem X. (zmínka o vsi „Graber“). Těmto záznamům časově odpovídají i starší stavební fáze dnešního románského kostela Stětí sv. Jana Křtitele, které se nacházejí pod podlahou dosud stojící stavby.
Kostel byl zřejmě od počátku farním (zmínka z r. 1352- Registra decimarum papalium). Po husitských válkách fara zanikla. Od té doby nemáme o ní žádné zprávy, neznáme ani její přesnou polohu. Stávala zřejmě jižně od kostela na temeni návrší.
Kostel se poté stává kostelem filiálním a dodnes spadá pod proseckou, římskokatolickou farnost.
Roku 1421 ves coby klášterní majetek zabavují Pražané a v dalších letech ji naopak dává do zástavy Zikmund Lucemburský. O bouřlivosti pohusitského období svědčí i to, že ve zdejším kostele se nějakou dobu konaly obřady podobojí.
Nesmírně cenným je záznam z r. 1410 v urbáři Strahovského kláštera. Zaznamenává ve vsi 20 hospodářů, z nichž jeden (Duchek) má grunty dva. Je to tedy celkem 21 usedlostí, což je na středověkou ves již značný rozsah. Právě velký počet gruntů se dá chápat i jako nepřímá zmínka o nové části vsi, o Chabrech Horních.
Dále se v tomto urbáři uvádí, že ve vsi je dvůr se dvěma poplužími. Tento dvůr je počátkem 16. století pustý (zmínka z roku 1515), časem mizí a žádné prameny se poté o něm již nezmiňují. Jeho majitelé na něm zřejmě neměli zájem, jelikož sídlili v blízkých Čimicích, Kbelech nebo v Libni. Pozemky dvora byly asi rozděleny mezi ostatní usedlíky obou osad. Nasvědčoval by tomu velký rozsah chaberských gruntů, které na počátku 17. století měly i přes 100 korců.
Lokalizace tohoto dvora je nejistá. Starší hypotézy ho kladou do míst dnešní domkářské zástavby západně od kostela. Novější archeologické výzkumy z roku 1977, prováděné na ploše Knorova statku (č. p. 15) prokázaly, že rozsáhlá stavení na tomto místě existovala již na přelomu 12. a 13. století. (dr. Z. Dragoun, 1980)
Rovněž i v okolní zástavbě archeologický průzkum potvrdil ranně středověké osídlení. Tato situace mohla být v dobách první živelné kolonizace, jež vznikala hlavně podél základních cest. Nověji osídlení vzniká ve směru spojovací cesty na Ďáblice (dnešní Měděnecká ulice). Zde jednotná severní uliční fronta, avšak nestejné velikosti gruntů, odkazují na dobu kolem velké kolonizace, tj. 13.-14. století. Původně zde bylo o grunt více, ale snad někdy v 18. století došlo k uprázdnění parcely a jejímu rozdělení mezi své sousedy (dnes čp. 10 a 11).
V průběhu 15. a 16. století se často mění držitel vsí. Roku 1595 kupř. Strahovský klášter pronajímá Chabry Libeňskému statku. K nejznámějším správcům bezesporu patří Albrecht z Valdštejna, jemuž Dolní Chabry připadly roku 1634.
Ani Chabry nebyly ušetřeny hrůz 30-ti leté války. Koncem její druhé dekády, roku 1639, vpadla do těchto končin švédská vojska. Ta nepochybně vyplenila široké okolí, rozsah škod je znám ale jen na kostele, jenž byl vydrancován, znesvěcen a snad i vypálen. Složitost obnovy dokládá záznam berní ruly z roku 1664, který uvádí stále ještě 4 pusté usedlosti v Dolních Chabrech. A k znovuvysvěcení kostela došlo až 15. 12. 1667!
Po následující století (až do roku 1777) je připomínáno v Dolních Chabrech stále jen 13 usedlostí, v Horních pak 8.
Josefínské reformy se roku 1781 promítly v založení školy (čp. 19).
Ve druhé polovině 18. století (cca 1783) po přestavbě vzniká na starších základech Knorův statek (čp. 15), jehož tvář dodnes uchovává své barokní rysy a spolu s kostelem tvoří přirozené jádro zástavby.
Mimořádně hodnotný areál má štítovým průčelím do návsi natočeny dvě patrové stavby – obytný dům a hospodářské stavení se sýpkou. Propojeny jsou obvodovou zdí se vstupní brankou a zaklenutým vjezdem.
Půdorysně se celý areál shoduje s katastrální mapou z roku 1842. Chybí jen hospodářské budovy, zrušené při radikálních úpravách v roce 1984.
Celá usedlost patří mezi nejvýznačnější ukázky vesnické architektury Středních Čech. Díky tomu se od roku 1958 těší ochraně coby kulturní památka, vyhlášená podle zákona 22/1958.
Původní koncepce vsi se po dlouhou dobu nemění, v obci je stále 21 stavení. Sevřený půdorys Dolních Chaber dovolil jen nepatrné rozšíření západním směrem v 18. a 19. stol o několik chalup (lokalita V Chaloupkách v letech 1781 – 86).
K roku 1786 uvádí Josefínský katastr v Dolních Chabrech 27 čísel popisných. Století 19. pak přineslo převážně zahušťování domkařské zástavby.
V roce 1904 z hygienických důvodů dochází ke zrušení starého hřbitova kolem kostela Stětí sv. Jana Křtitele a jeho přesunutí SZ směrem na okraj obce.
Roku 1927 se započalo s rozsáhlou a pro urbanizmus obce významnou parcelací. Rozdělení polností převážně východním směrem znamenalo definitivní změnu charakteru obce a masivní nárůst počtu domů a obyvatel. To vedlo mj. k potřebě důstojnějšího obecního úřadu. Ten byl roku 1927 nákladem 80 000 Kč postaven na parcele v dnešní Spořické ulici.
Za další tři roky pak byla do úřadu zavedena telefonní linka.
SZ od jádra Dolních Chaber, v kopci skály Na Zámečku, vznikly ve 2. polovině 20 století svépomocí jednoduché zděné domky. Přízemí stavby se sedlovými střechami jsou vesměs rozšířeny novějšími přístavky. Jsou zajímavým, hodnotným souborem dělnického obydlí, které vytvářejí ojedinělý a intaktní celek.
Územní vývoj Horních Chaber Nejstarší prostor Horních Chaber je bezesporu v nejbližší zástavbě okolí dnešního Hrušovanského náměstí. Přesnou dobu založení ani zde sice neznáme, nicméně pohled na půdorysnou dispozici naznačuje, že by se mohlo jednat již o kolonizační vesnici tzv. návesního typu (s prvky vesnice „ulicového“ typu), která bývá typická pro 2. polovinu 13. století. V sevřené pánvi Dolejších Chaber zřejmě nastal nedostatek obdělávané půdy, a tak vlastník, Strahovský klášter, vytýčil parcelní plochu pro Hořejší Chabry. Mohlo se tak stát v období této „velké kolonizace“, pravděpodobnější se však jeví doba založení pozdější, a to ve století 14. či zkraje století 15. Faktem nicméně zůstává, že první konkrétní zmínka o této nové vsi je až z roku 1538, kdy je připomínán Petr z Hořejších Chaber. I zde jsou nejstarší grunty logicky v těsném okolí návsi (čp. 3, 6, 11), v pozdější parcelaci došlo k jejich dalšímu dělení a vzniku usedlostí menších (č p. 1, 2, 4).
Zajímavostí je zmínka v Tereziánském katastru (1719) o hostinci a obydlí šenkýře (č. p. 7) a o kovárně (č. p. 9).
K roku 1825 se v této části Chaber připomíná 15 domů a 98 obyvatel. Většinou se, tak jako v dolní části, zabývali zemědělstvím. Po novodobém zastavění okolních polí jsou poslední památkou na toto období rozlehlé areály bývalých usedlostí.
Největší z nich, Stejskalův statek (čp. 11), je hodnotnou klasicistní stavbou a má významné místo v souboru stavebních památek vsi. Tento statek, nazývaný podle svého posledního majitele, je nejrozsáhlejším usedlostí Horních Chaber. Dnešní podobu mu vtiskly rozsáhlé přestavby, prováděné po roku 1822. Hlavní budova, stejně jako budovy chléva či stodola, které jsou dispozičně propojeny, mají klasicistní fasádu a střechu z pálené krytiny.
V roce 2004 ho od majitelů odkoupila obec a za výrazné finanční výpomoci EU byl od základů, přesto citlivě, zrekonstruován. Od roku 2008 pod novým názvem Chaberský dvůr slouží jako multifunkční centrum této městské části.
Většina dalších stavení je i po modernizaci z 19. a 2O. stol. v téměř nezměněné podobě, až na dům č. p. 3, který byl celý zbourán a postaven nový, velmi nevhodně vyhlížející, o patro vyšší než bylo v plánu, naprosto ničící ráz staré návsi.
Uliční sít je v okolí náměstí téměř shodná se Stabilním katastrem z roku 1842. Novější zástavba (zejména po roce 1927), stejně jako současná, pak má uliční schéma na pravoúhlém základě.
V roce 1930 se zde uvádí 33 popisných čísel. Bylo to těsně po bouřlivé parcelaci, která tuto část, stejně jako dolní, tolik zasáhla a protáhla Horní Chabry J a JV směrem daleko, skoro až k hranicím kobyliského katastru.
zpracovali členové Občanského sdružení na ocharnu památek v Dolních Chabrech
| |||||||||||||||||||
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
