Tři výročí v obci

 
V letošním roce 2012 si připomínáme hned tři výročí, která se týkají historie naší obce.
 920 let v letošním roce uplynulo od nejstaršího záznamu o obci nazývané tehdy  Chrabercyh. 
 Druhé výročí oslavuje zvonička na Hrušovanském náměstí, která svou datací na  fasádě připomíná, uplynutí 110ti let.
 Třetí kulaté jubileum slaví drobná památka na rohu Spořické ulice a ulice U Václava –  socha svatého Václava - 190 let od jejího vzniku
 Obě drobné památky utvářejí neodmyslitelně charakter obce a tak jistě stojí i spolu      se středověkým záznamem za podrobnější popis.


Nejstarší záznam o Dolních Chabrech letos slaví 920 let.
 Na nejstarší záznam o Chabrech nazývaných tehdy „ ves Chrabercyh“ upozornil jako první historik prof. Gustav Friedrich. Na staré listině stojí v latině psáno, že Konrád I. Brněnský daroval roku 1092 ves „Chrabercyh“ ostrovskému klášteru u Davle (Codex diplomaticus Bohemiae I.). Ač se může zdát, že Ostrov u Davle se svým klášterem je od Chaber místo příliš vzdálené, nebyly Chabry jedinou vsí z našeho okolí, která pod ostrovský klášter spadala. Například hned po založení kláštera mu daroval roku 999 Boleslav II. kromě jiných Vodochody, které leží asi 15km severně od Prahy a jsou tak v místech od kláštera ještě odlehlejších než je naše obec. Chabry se podle dalších dokladů ocitají ve 12. století v držení Strahovského kláštera a spadají pod jeho správu až do husitských válek, kdy byl Strahovský klášter vypleněn.

Zajímavou otázkou zůstává, jak může být naše obec ve skutečnosti stará?! Neznáme bohužel přesné založení naší vsi ani její středověkou podobu. Jakékoliv písemné či jiné záznamy, které by založení obce a její vzhled více přiblížily, nám chybí. Archeologický průzkum ze 70. let 20. století, který probíhal v kostele Stětí sv. Jana Křtitele a jeho okolí, nám může přesto poodkrýt alespoň část tajemství o nejstarší historii obce. Nejvýznamnějším a nejzáhadnějším objevem archeologů bylo, že před nynějším kostelíkem tu na malém návrší, stály ještě tři starší předchůdkyně této sakrální stavby. Nejstarší svatyně mohla být vystavěna někdy na přelomu 10. a 11. století, což by bylo o sto let dříve, než je zápis z roku 1092. Na konci 11. století, v době sepsání této darovací listiny, již nejspíš stála v pořadí třetí stavba kostela a to rotunda velkých rozměrů.

Je více než pravděpodobné, že při stavbě prvního, tedy nejstaršího kostela, existovala v jeho okolí nějaká osada nebo dvorec. Prastaré osídlení v těchto místech dokládají i další zajímavé archeologické nálezy z blízkosti svatyně, slovanské hroby se záušnicemi, spadající do 9. až 11. století. Nepochybné tedy je, že Chabry byly ve středověku velice významnou lokalitou s honosným kostelem. Vlastníkem zdejších pozemků a fundátorem staveb mohl být i český kníže, ale konkrétní osoby, datace a podoba obce je prozatím zahalena v mlhách času.



Socha svatého Václava byla postavena před 190 lety
 Drobná chaberská socha nejvýznamnějšího patrona české země svatého Václava, stojí na rohu křižovatky ulice Spořické a U Václava již od roku 1822. Leč jde o skulpturu malých rozměrů, utváří neodmyslitelně kolorit naší obce.

Malá barokně klasicistní plastika svatého Václava se dnes před bytovým komplexem naproti základní škole sice trochu ztrácí, ale nebylo tomu tak vždy. Socha původně stála na volném prostranství na křižovatce významných dálkových cest vedoucích z Bohnic do Ďáblic (dále do Staré Boleslavi) a staré formanské stezky, která spojovala pražskou kotlinu se severem Čech.

Světec je tradičně zpodobněn v suknici a kožešinovém rouchu, v pravé ruce drží štít s orlicí a v levé třímá praporec. Plastika je osazena na vysokém hranolovitém podstavci, kde je vyryt dvojjazyčný německo-český nápis: „Na památku od jeho věrného ctitele. Léta Páně 1822.“ Nápis v pískovci je dnes již téměř nečitelný, ale objasňuje nám ho starý zápis z kroniky Karla Dvořáka. V této kronice věnované historii Dolních Chaber a Čimic se dočítáme o rodině pana Václava Napravila, která roku 1822 koupila na Horním náměstí v Chabrech statek čp. 11 (dnešní Chaberský dvůr). Úředník z libeňského panství pan Václav Napravil si v zahradě své usedlosti hned v prvním roce po nastěhování zažil těžké chvíle, když mu jeho syn spadnul do zahradního bazénku a málem zde utonul. Než se podařilo přivolanému lékaři chlapce vzkřísit, modlil se otec horlivě ke svému patronu svatému Václavu. Po oživení synka nechal z vděčnosti Napravil vytesat světcovu sochu na svém nedalekém pozemku a socha zde stojí dodnes, byť se jí za zády již neprostírá pole s výhledem do Draháňského údolí, ale je zde nová bytová výstavba. Doufejme, že chaberská pískovcová socha svatého Václava nám bude připomínat hlubokou úctu našich předků k českým patronům a v nás oživí vztah a lásku k velikánům naší minulosti.

Svatováclavská tradice je nesporně nejstarší souvisle udržovanou historickou tradicí v Čechách. Ve středověku byl svatý Václav vnímán jako „věčný” panovník a ochránce země, v protireformaci byl zárukou legitimity katolicismu v zemi, a opět jiná je role v moderním 19. a 20. století.





Zvonice na Hrušovanském náměstí stojí již 110 let

Zvonici nechali na náměstí v bývalých Horních Chabrech postavit manželé Stejskalovi roku 1902 na místo dřevěného kříže. Zkrášlili tak nejen obec, ale i místo před svým domovem - statkem čp. 11, dnešním Chaberským dvorem.

Zasvěcení zvonice Panně Marii dodnes připomíná plastický štukový nápis: „Pros za nás o Maria.“ Původní obrázky Panny Marie a andělů z nik se bohužel již nedochovaly. Ze zvonice se pravidelně ráno, v poledne a večer ozýval hlas zvonku. Ještě v první polovině minulého století lidé při zvonění ustali v práci, poklekli a modlili se, od toho také vzniknul název klekání. Večer do postýlek zase zaháněla děti Klekánice. Vyzvánělo se také při významných událostech, úmrtích, při požárech na poplach či jiném ohrožení. Starousedlíci rádi vzpomínají na paní Fišmistrovou, která chodila do zvonice pravidelně vyzvánět.

Ve druhé světové válce zvon utichnul, když ho odvezli Němci na zbrojní výrobu. Po válce byl slavnostně osazen zvon nový, bohužel ani ten dlouho nevydržel před nenechavci a proto nechali majitelé časem zhotovit jen zvon plechový, který na svém místě visí dodnes. V 50. letech měla být stavba dokonce srovnána se zemí, ale zachránilo ji, že byla v mapách vedena jako významný orientační bod.

Ještě v době hluboké totality se rodině Stejskalů podařilo na vlastní náklady zvonici zrekonstruovat a stejně tak i po roce 1989 byl jejich rodem zevnějšek architektury opraven. Drobná eklektická stavba stojící na významném místě obce, nám dnes neodmyslitelně dotváří charakter Hrušovanského náměstí a je jeho malebnou dominantou.