SLAVNOST

SLAVÍME 350. LET OD ZNOVUSKŘÍSENÍ KOSTELA
Chaberský kostel i s farou byl pleněn švédskými vojsky za 30. leté války (1618-1648), až zůstal v troskách podobně jako obce Dolní i Horní Chabry. 15. prosince 1667, nacházíme první zápis v archivu Pražského arcibiskupství, jak chaberští sedláci společně se sousedy ďáblickými nechali kostel opravit. Chrabří Chaberáci i sousedé z Ďáblic po mnoha letech konečně mohli nacházet útěchu božího slova uvnitř svatostánku. Ještě dnes, my lidé 21. století, můžeme být vděční tomuto selskému lidu, že se semknul v nelehké době a dokázal odvrátit zkázu naší nejstarší památky.

SLAVNOST PO 350. LETECH ZAČALA
16. prosince 2017 začala slavnost předvánočním jarmarkem před kostelem i s dudákem.
V podvečerních hodinách se uskutečnilo jedinečné hudební vystoupení chaberských divadelních ochotníků DIVOŠI v režii Martiny Mrňavé. Ti se utkali se švédskými vojáky, kteří ke kostelu vtrhli i dělem. Chaberští Divoši se z plných sil bránili cepy, což ale nestačilo k úspěchu…
K divadelnímu vystoupení byla navíc Milanem Pavýzou připravená světelná a zvuková videoprojekce k dotvoření atmosféry bitvy sedláků se Švédy. Představení bylo zakončeno skvělým tanečním vystoupením ohně, které předvedla Anička Mrňavá.

SLAVNOST POKRAČOVALA V KOSTELE
Stejně jako kdysi, lidé již v míru společně zasedli do lavic kostela a oslavovali svátky vánoc a jejich poselství. V naplněném kostele přineslo pohodu hudební vystoupení Natálie Rejkové a varhaníka Martina Hořejšího. Program vyvrcholil předvánočním koncertem pod vedením sbormistra Richarda Hory a jeho svěřenců, dětí ze ZUŠ z Českého Brodu a ZUŠ Bajkalská.
Pohodu vánoční přejeme také do vašich domovů.




ZNIČENÍ KOSTELA ZA 30. LETÉ VÁLKY
V dobách třicetileté války (1618-48) byly české země dlouhé roky drancovány. V Praze tato válka začala, v Praze také skončila. V okolí hlavního města se stále přeskupovaly tisícové armády Švédů, kradlo se a drancovalo ve staveních i na polích. Sedláci často bojovali o uhájení nejen svých gruntů, ale i vlastních životů. Po vyčerpávající a dlouhotrvající válce zůstalo v Dolních Chabrech z třinácti usedlostí pouze osm, pět bylo pobořených a pustých. V Horních Chabrech zůstala z osmi stavení tři zničená a opuštěná. Také chaberský kostel s farou byl zpustošen. Pobořená fara osiřela a kostel byl později připojen k farnosti prosecké. Zápis z archivu arcibiskupského z 15. prosince 1667 podává přesnější zprávu o dění v Dolních Chabrech: kostelík, který v dolejších Chabřích leží, od Panýra (švédský vojevůdce r. 1639) do 1651 léta pustý byl a pod vrchností libeňskou zůstával. Potom pak, ujmouce toho celá osada dolejších i hořejších Chaber tři kostelníci jsou zvoleni a co tak na rolích zádušních z božího požehnání obilí vzrostlo, to zpeněžili, k čemuž také dva sousedé ze vsi Ďáblic pomocí svou konkurírovali...“
Chrabří Chaberáci i sousedé z Ďáblic konečně mohli po mnoha letech nacházet útěchu božího slova uvnitř svatostánku. Ještě dnes, my lidé 21. století, můžeme být vděční tomuto selskému lidu, že se semknul v nelehké době a dokázal odvrátit zkázu naší nejstarší památky.